Lze říci, že je to věcí osobní svobody každého, kdo se rozhodne chodit do herny a případně se stane závislým.

Ale není to pravda. Člověk díky své závislosti mnohdy poškozuje rodinné příslušníky, a to někdy i velmi zásadně (exekuce, insolvence, osobní bankrot, rozpad rodiny, psychické problémy...). Někteří z takto závislých se pak (třeba i opakovaně) léčí v psychiatrických léčebnách.

Je opravdu "vtipné" hovořit o penězích, které tato hráčská závislost přináší do rozpočtů obcí, do kapes participujících subjektů apod. Co je to ale za peníze? Samozřejmě ne vždy, ale velmi často jde o peníze, které jsou nedobrovolně ukradeny těm, kteří je potřebují a mají na ně nárok.

Kdysi jsem vysvětlovat jednomu příteli, Američanovi, jaký jsem gambler. Seděli jsme v hospůdce a tam sociálně slabí, kteří byli s největší pravděpodobností nezaměstnaní a tudíž pobírači sociálních dávek, hráli vášnivě na automatech. Kdepak se asi ty peníze, které dostávají od státu, berou? Samozřejmě i z mých daní.

Takže svobodu jednotlivce ano, ale jen potud, pokud není omezena svoboda jiného. A u hráčů k tomu bohužel až příliš často dochází.

Do určité míry s Vámi souhlasím. Patologičtí hráči skutečně ohrožují nejen sebe, ale i své rodiny a přátele. Stejně jako alkoholici, kterých je nespočetně víc a jsou nepochybně nebezpečnější. A přesto nemá (zatím) nikdo potřebu regulovat počet hospod či pivovarů, likérek a vinic.

Otázkou ovšem je, k čemu jsou dobré zákazy heren, když se současně legalizují internetová kasína.